Proč je tak těžké odejít...

Jak se může stát obětí?

Obětí domácího násilí se může stát kdokoliv. Násilná osoba využívá manipulace a přetvářky. Z počátku se jeví jako ideální partner/ka, ale jakmile si oběť vytvoří k násilné osobě citové pouto, začne násilná osoba pomalu přebírat kontrolu. Násilná osoba využívá manipulativních taktik k tomu, aby se oběť s tím, co se děje, nikomu nesvěřovala. Vše probíhá za zavřenými dveřmi.

„Lásko pochop, že mi je nepříjemné, když se o našich soukromých věcech bavíš se svými kamarádkami/ kamarády nebo rodinou. Je to přeci naše věc, oni s námi domácnost nesdílí.“ „Jestli mě miluješ, budeš přeci něco takového respektovat.“

Oběť, která je k násilné osobě emočně připoutaná žije v neustálé naději, že věci budou jinak, že se změní. Žije v naději, že tentokrát to bylo naposled. Může se snažit násilníka chránit, nechce své blízké poštvat proti svému partnerovi. Vždyť je to člověk, se kterým chce žít a kterého si vybrala.

„Slíbil/a, že se změní. Na začátku takový nebyl/a, když budu dělat co chce, třeba se vše vrátí do normálu.“

Často si však oběti neuvědomují, že to, co bylo na začátku, byla pouze přetvářka. Je důležité mít na paměti, že to jsou právě činy, a ne slova, které odhalují pravou tvář člověka.

Víte, že domácí násilí probíhá v cyklech?

Střídají se totiž období násilí, načež přicházejí „omluvy“ a období „líbánek“. Následně se stejný scénář opakuje.  Zde hovoříme i o jakési spirále, nejen že se jednotlivé fáze cyklu opakují, ale zároveň se doba mezi jednotlivými obdobími zkracuje.

Vzhledem k tomu, že násilná osoba neumí přebírat odpovědnost za své činy, začne velmi nenápadně přehazovat vinu na oběť. Ta se začíná měnit a přizpůsobovat, aniž by si to uvědomovala. Oběť se snaží víc a víc, ale násilná osoba stále není spokojená. Záminkou k násilí se stává téměř cokoliv, dokonce i věci, které oběť nemůže ovlivnit.

„Lásko nechtěl/a jsem to udělat, víš, jak moc tě miluji. Snažím se starat o rodinu, zabezpečit vás a ty mi nejsi schopna/en uvařit večeři tak, aby byla dostatečně teplá. Když se to všechno nabalilo a začali jsme se hádat, tak mě prostě ruply nervy. Byla to jediná věc, na kterou jsem se těšil/a. Je toho na mě moc, už se to nikdy nestane, slibuju. Nemohl/a bych bez tebe žít, víš, že jsi pro mě všechno.“

 „Nesnesu, jak na tebe ostatní koukají, jdeš ven a když přijdeš domů tak vidím, že jsi na sobě měla sukni. Pak mi ještě řekneš, že je to normální, když víš, jak moc mi to vadí. Nechtěl jsem ti ublížit, ale nedokázal jsem se ovládnout, kdybys byla oblečená normálně nebo mi alespoň pořád neoponovala, nic z toho by se nestalo.“

Oběti po čase uvěří tomu, že si za násilné chování mohou samy, uvěří dokonce tomu, že si ho i zaslouží.  

Poznáte, pokud se Vás snaží blízká osoba izolovat? Poznáte, že se začínáte měnit?

K izolaci oběti dochází především proto, aby násilná osoba upevnila své mocenské postavení. Aby upevnila svoji převahu a oběť dostala do pozice závislé osoby. Mimo jiné to může např. znamenat, že se násilná osoba postará o to, aby nebyla oběť v kontaktu s rodinou, přáteli, nemohla chodit do práce.

 „Lásko, víš já se u vás necítím dobře a jsem raději, když si se mnou doma. Pojďme si radši udělat vlastní program.“ „Cítím z tvojí matky, že mě nemá ráda, musíme na tu oslavu chodit? Řekni, že jsi nemocná, to snad pochopí ne? Jestli ti na mě záleží, tak to uděláš.“

 „Tvoje kamarádky/kamarádi na tebe mají špatný vliv, nelíbí se mi, když jsi s nimi. To je máš radši než mě? Nestačí ti být semnou? Kdo je tvá rodina, ony nebo já?“

Zde se oběť dostává do začarovaného kruhu. Postupem času se totiž tyto „nevinné“ požadavky mění v příkazy. Oběti mohou pociťovat stud za to, že věci nechaly dojít tak daleko. Navíc nikomu nic neřekly, takže kdo jim teď uvěří? S přáteli a rodinou se přestali stýkat, navíc se od nich mnohokrát na popud násilné osoby distancovaly samy.

V důsledku domácího násilí dochází i k postupné změně v osobnostním nastavení oběti. Ze sebevědomého, vyrovnaného člověka se může během několika měsíců, let stát úplně jiný člověk. Člověk plný strachu, pocitů viny, beznaděje. Oběť jejíž sebeobraz je závažně poškozen. Oběť, u které v podstatě neexistují osobní hranice, protože se za vidinou lepší budoucnosti neustále podřizovala.

Poznáte, pokud se na Vás blízká osoba snaží dopouštět ekonomického násilí?

„Založíme si společný účet, jestli mě miluješ, tak to přeci nemůže být problém.“ „Lásko, nechci abys chodila do práce, budeš pečovat doma o děti a já se o vás přeci postarám.“

Ano, je to idylické a nezní to špatně...

Násilná osoba ovšem postupně buduje svoji ekonomickou převahu, vede oběť k závislosti.

Kontroluje, co a proč kupuje, postupně přebírá přístup k financím. Oběť ztrácí dispoziční právo k účtu a zjišťuje, že se stala finančně nesamostatnou. Začíná ztrácet své dovednosti.

Ve chvíli, kdy se oběť pokouší od násilné osoby odejít, může se násilná osoba uchýlit k násilí, výhružkám nebo citovému vydírání.

„Kdo by ti uvěřil? Kdo ti pomůže, vždyť nikoho nemáš.“ „Jestli odejdeš, tak si tě najdu a pomstím se ti.“ „Nikdy se mě nezbavíš.“ „Miluji tě, jsi jediná/ý, kdo mi rozumí, bez tebe nepřežiju, jsi mé všechno, jestli odejdeš, tak se zabiju.“ „Myslíš si, že tobě svěří děti do péče? Nemáš práci, peníze a jsi naprosto neschopná/ý, podívej se na sebe, jsi směšná/ý. Beze mě bys nebyla/l nic.“ „Vím, kde bydlí tvoje rodina, jestli nechceš, aby se jim něco stalo, tak mě budeš poslouchat.“ „Už tak mi trhá srdce, že musím ubližovat tobě, nechtěj abych ublížil/a i dětem.“  

Shrňme si to …….

Zjistili jsme, jak se může člověk stát obětí domácího násilí. Máme zde týranou osobu, sociálně, ekonomicky izolovanou a v podstatě plně závislou na násilné osobě. Oběť nemá kam jít, nemá finance ani blízké, na které by se mohla obrátit. Je kontrolována na každém kroku, může být sledována – mít například tzv. ,, napíchnutý“ telefon, auto, PC... Násilný partner/ka zná často hesla od sociálních sítí, emailové komunikace. Oběť se může bát o svůj život nebo život svých dětí. Může se bát, že ji děti nebudou svěřeny do péče. Zároveň nechce rozvracet rodinu. Trpí pocity viny, studu, strachu a beznaděje.

Odejít od násilného partnera/ky je velmi komplikované a těžké. Kromě dávky odvahy potřebuje oběť podporu nejen emoční, materiální, ale i pomoc odbornou.

Nikdo z nás si nepřeje život v násilí, neplánujeme si budoucnost v partnerství, ve kterém bychom měli trpět my nebo naše děti. Přejeme si harmonickou, milující domácnost.

Je třeba mít na paměti, že bez vyhledání odborné pomoci se situace jen tak nevyřeší. Domácí násilí se navíc vždy týká i dětí, které mohou být jeho svědky či oběťmi. Děti se učí a přebírají vzorce chování od svých rodičů, proto je nezbytné dát domácímu násilí „STOP“.

Mysleme nejen na sebe, ale i na své děti. Vyhledejte odbornou pomoc a poraďte se, jaké je nejlepší řešení ve Vaší situaci. Co funguje u jiných, nemusí fungovat u Vás. www.magdalenium.cz

Zdroj: MAGDALENIUM, z.s.