Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Média > Příběhy klientů > Štědrý den

Štědrý den

Pětačtyřicetiletá Marie kontaktovala telefonickou linku organizace Magdalenium krátce po Vánocích. Partner ji a její dvě dcery vyhodil z bytu na Štědrý den. Několik dní bydlely u rodiny, dlouhodobě ale kvůli nedostatku místa zůstat nemohly.  

Marie se svěřila, že s partnerem žila deset let. Vychovávali společně osmiletou dceru Petru a dvanáctiletou dceru Martinu. Partner nepracoval, často chodil do hospody a několikrát Marii fyzicky napadl. Útoky byly většinou spojené s konzumací alkoholu. Otec bil matku i před dcerami. Opilý je několikrát bez prostředků vyhodil na ulici. Stávalo se, že zůstaly před domem stát v zimě bez oblečení.

Marie se v minulosti snažila situaci řešit v manželské poradně. Partner se ale sezení zúčastnil jen jednou. Poté společnou návštěvu odmítal s tím, že za neshody a problémy v rodině může pouze Marie. U sebe žádnou chybu neshledával. Při posledním útoku, kdy žena i děti skončily na ulici, zatelefonovala Marie na Linku důvěry, kde dostala kontakt na azylový dům Magdalenium. Marie se rozhodla, že sebe ani děti nebude dál vystavovat násilí a od partnera odešla.

Po příchodu do azylového domu využila Marie právní konzultaci. Obrátila se na soud, který zakázal partnerovi veškerý kontakt. Soud schválil i svěření dětí do péče matky. Marie a dcery získaly pravidelnou pomoc psychologa a jejich stav se významně zlepšil. Marie nabyla novou sebedůvěru a po krátké době našla zaměstnání, které si vždy přála. Dívky si zlepšily školní prospěch. Začaly navštěvovat školní kroužky a našly nové kamarády.

Mariin partner byl v minulosti opakovaně soudně trestaný, měl tedy obavy, že by se mohl do vězení vrátit. Marii už od rozhodnutí soudu nekontaktoval a nevyhledával ji. O setkání s dětmi neprojevil žádný zájem. A ani dcery se s otcem stýkat nechtěly.

Asi po půl roce pobytu v azylovém domě se Marii podařilo našetřit dostatek financí na to, aby si mohla zajistit vlastní bydlení a s dcerami se odstěhovala. Po ukončení pobytu Marie i dcery nadále dochází na psychologické konzultace a využívají také pomoc sociální pracovnice. Pobyt v azylovém domě hodnotí velmi pozitivně a říkají, že to pro ně byl začátek nového života, života bez násilí.