Drobečková navigace

Úvod > Pro klienty > Příběhy klientů > Příběh paní Petry

Příběh paní Petry

Na osobní konzultaci čekala velice upravená, pohledná žena. Při bližším pohledu však byla ztrhaná, unavená a rozrušená.

Ve zkratkách a roztěkaně popisuje, že je fyzicky a psychicky napadaná ze strany svého partnera. Je patrné, že se stydí popisovat konkrétní projevy násilí. Sedíme dlouho, snažím se vytvořit nenucenou atmosféru a přitom popisovat služby, které naše sdružení poskytuje. Zájemkyně, říkejme jí třeba Petra, vypadá, že získává trochu jistoty. Vypráví, že její přítel bydlí v bytě naproti. Stýkají se přes rok. Celou tu dobu je však partner neskutečně podezřívavý, žárlivý. Ve své nedůvěře ji mnohokrát zbil. Nevěřil jí, že jde opravdu z práce, že jde pouze na nákup. Dny byly plné výčitek, urážek, ponižování a zastrašování. Říká, že na den, kdy padla první rána, nikdy nezapomene. Omluvil se, litoval toho. Avšak tato první facka odstartovala cosi, co netušila, že někdy potká zrovna ji. Dokonce ji i polil benzínem a chtěl zapálit, napadal ji fyzicky na veřejnosti. Se slzami v očích vypravuje, že jí nikdo z kolemjdoucích nepomohl ani nezavolal policii. Největší smutek byl patrný, hlas ji přeskakoval, když mně říkala, kolikrát byl svědkem hádek její syn. Vyčítala si poslední rok, to hlavně kvůli němu je dnes tady.

Vícekrát musela vyhledat ošetření lékaře, kvůli tříměsíční pracovní neschopnosti přišla o místo učitelky v mateřské školce. Dokázala dojít i na policii, kde podala na partnera trestní oznámení, po pár dnech však výpověď stáhla. Nedokázala si představit, co by následovalo, když by partner obdržel obálku s modrým pruhem.

Brzy vystřízlivěla z jeho slibů, omluv a odůvodnění. Rozejít se nechtěl, neslyšel její slova. Několikrát se z bytu odstěhovala na vesnici za bratrem, partner ji však našel a odvezl zpět. Dokonce i během našeho rozhovoru ji partner opakovaně kontaktoval. Po večerech zájemkyni vyhledává, kope ji do dveří, posílá jí výhružné i prosebné SMS zprávy.

Paní Petra sděluje jasnou zakázku, chtěla by si zajistit výměnu bytu a odstěhovat se z dohledu přítele. Chtěla by si odpočinout, potřebuje právní pomoc i sociální poradenství.

Po přijetí do azylového domu paní Petra špatně spala, trpěla bolestmi hlavy. Časem se přidaly žaludeční potíže. Čím dál více se bála možného setkání s bývalým partnerem. Neustále se pokoušel o kontakt, vyhrožoval zabitím či podpálením bytu. A výměna telefonního čísla? Nechtěla. Sama neumí říci proč. Alespoň se s klíčovou pracovnicí intenzívně pracovalo na bezpečnostním plánu. Co dělat kdyby…

Paní Petře lékařka předepsala léky na uklidnění, byla již tak unavená, že neměla sílu chodit do zaměstnání a vyřizovat běžné záležitosti. Bránila se jim, plná předsudků o antidepresivech. Brzy se ji však ulevilo. Krátce zvažovala podání návrhu na zákaz vyhledávání a kontaktování agresorem, které sepsala spolu s právničkou azylového domu, nenašla však odvahu.

Také spolupráce s paní psycholožkou, která do azylového domu pravidelně docházela a nezkrotný elán malého dítěte napomohl k tomu, že paní Petra opět začala vidět malé pokroky, východiska. Najednou mělo smysl se ráno namalovat, aby se líbila sama sobě. Tak dlouho nesměla!

Že není ještě vše za námi se ukázalo ve chvíli, kdy syn více a více mlčel, přestal vyhledávat společnost ostatních dětí, uživatelek, pracovnic. Netrvalo dlouho a syn nedokázal běžně reagovat na paní Petru, svoji matku. Začal být hrubý, sprostý.

Po dohodě s paní Petrou a psycholožkou azylového domu, sociální pracovnice domluvily sezení u dětské psychiatričky. Ta synovi byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha z prožitého násilí. Byl potřeba citlivý postup, krok po kroku. Pomohla canisterapie, volnočasové aktivity a prázdniny u babičky na venkově. Po začátku dalšího stupně základní školy dokonce u syna došlo k výraznému zlepšení v udržení pozornosti a prospěchu.

Vyvstala otázka, co dál. Paní Petra se cítila lépe, dokonce nejlépe za poslední dva roky. Syn dokázal, alespoň prozatím, překonat prožité chvíle s partnerem matky.

Nejednoduší variantou se zdálo podání inzerátu na výměnu bytu. Kritérium bylo jen jedno, jen co nejdál od stávajícího, co nejdál…

Ozvalo se více zájemců, v dnešní době je malý byt výhodou. Z nabídek byl po osobním shlédnutí nejútulnější 2+kk. A příjemné rodinné prostředí teď jak paní Petra, tak syn potřebují nejvíce. Výměna bytu proběhla bez komplikací, též přepsání energií a zápis do nové základní školy blíže novému bydlišti.

Po více než půl roce si paní Petra začala zařizovat svoji novou domácnost.

Ze slov paní Petry pracovnicím nejvíce utkvěla v paměti věta, kdy při odchodu z azylového domu sdělila, že neví, co by bylo dnes, kdyby na jaře tenkrát nevzala do ruky telefon a nesjednala si s námi osobní konzultaci. Pomohlo ji azylové ubytování s neveřejnou adresou, ochota pracovnic v řešení sociálních otázek, pomoc psychologické pracovnice i právničky.